Klára METGE
Foto: Patrik Borecký
Po ukončení studia na DAMU rovnou zamířila do praxe jako dramaturgyně Divadla X10, kde se v sezoně 2026/27 podílí na přípravě tří inscenací a rozvoji platformy Draft X10 pro začínající umělce a umělkyně. Vedle dramaturgie se věnuje také divadelnímu překladu a dlouhodobé mezinárodní spolupráci v rámci projektu Continental Drift, který propojuje umělce ze střední a východní Evropy a jihovýchodní Asie. V prvním roce po absolutoriu ji čeká vedle práce v divadle i dramaturgie Divadelního festivalu Kutná Hora, který se tentokrát zaměří na srbské divadlo, a dále cesty do Bangkoku, Litvy, Srbska a dokončení magisterského studia britské literatury na FF UK. Ve své další překladatelské práci se chce zaměřit především na anglofonní feministickou dramatiku. Podporu Nadačního fondu DAMU chce využít jako finanční rezervu na začátku svého profesního života. Bere ji jako vítanou pomoc při placení poplatků spojených s prací na volné noze.
Nejprve si zodpovědět „proč“ a „o čem“
Klára Metge propojila studia anglofonní literatury a dramaturgie a ukazuje, jak multidisciplinarita dává smysl. Podle Kláry rozšiřuje všeobecný přehled a zvyšuje schopnost nacházet zajímavá aktuální témata i autory k překladu a inscenování. Také pozdější nástup do studia umělecké školy se Kláře vyplatil. Jak vnímá svou práci pro profesionální divadlo, jak zvládá velké množství aktivit a proč nejít studovat DAMU hned po maturitě?
Foto: Patrik Borecký
Soňa Beaumont: Kláro, jsem ráda, že se potkáváme. Když jsem si četla tvůj životopis a z jakého důvodu jsi získala finanční podporu od Nadačního fondu DAMU, fascinovalo mě, kolik toho ve svých 27 letech dokážeš: Jako dramaturgyně pracuješ v Divadle X10 v této sezóně na řadě projektů od Marlowova Masakru v Paříži přes Teorii King Konga až po performativní přednášku o Františce Plamínkové. Zároveň dokončuješ magisterské studium britské literatury na Ústavu anglofonních literatur a kultur FF UK… Jak to všechno zvládáš?
Klára Metge: Záleží na období. Někdy se to zvládá lépe, jindy hůř. Práce pro Divadlo X10 a studium na Filozofické fakultě se dají skloubit, pokud si člověk věci správně rozvrhne v rámci dne. Někdy se ale musím smířit s tím, že ne všechno je dokonalé, což je složité, protože ústupky se nedají dělat neustále. Zásadní je uvědomit si v daný moment priority – čemu je potřeba se věnovat a co může chvíli počkat. Vyžaduje to zkrátka dobrý časový manažment.
Je něco, co ti v tom zvládání času pomohlo?
Myslím, že jsem se to naučila už na gymnáziu. Chodila jsem na Arcibiskupské gymnázium v Praze a, jak vím i od řady spolužáků, máme všichni poměrně vysokou schopnost zvládat víc věcí najednou. Většinu času jsem studovala dvě věci zároveň – ať už to byl dvouobor na fildě, nebo potom tři roky na DAMU. I potom jsem paralelně studovala dva magisterské obory na DAMU a na filozofické fakultě. Člověk se to zkrátka postupně naučí.
Jedna věc je studium a druhá překlady děl. Je to další aktivita nad rámec toho všeho?
Ano. Záleží na tom, pro co je překlad určený a zda má pevný termín premiéry, což byl případ Ropy nebo Masakru v Paříži. Tyto překlady vznikaly poměrně rychle, takže bylo nutné vyhradit si větší časový blok a věnovat se jim intenzivně. Pokud člověk překládá útržkovitě, odrazí se to na výsledku – ztratí se plynulost jazyka a kontinuita celkového tahu, což je u divadelního překladu extrémně důležité. Naopak u Majitelů od Caryl Churchill jsem měla víc času, takže jsem se mohla detailněji věnovat drobným nuancím, což je samozřejmě potřeba u všech překladů.
Všimla jsem si, že ve výběru témat pracuješ s motivy, které silně rezonují ve společnosti – ať už jde o Františku Plamínkovou pro střední školy, nebo o Caryl Churchill. Co tebe osobně v současnosti nejvíc pálí? Jaké poslání za touto prací vidíš? Je to víc osobní věc, nebo jde o komunikaci směrem ven?
Je to obojí. Pozoruju teď rostoucí míru extrémních a konzervativních pohledů na svět – ať už jde o práva žen, menšin, přístup k různorodosti společnosti, nebo v posledních dnech i ke svobodné kultuře. Je to rys současné společnosti v Česku, v celé Evropě i v Americe, a mě to dlouhodobě znepokojuje. Chci se tomu věnovat v různých podobách, a to skrze Františku Plamínkovou, Teorii King Konga, kterou připravujeme s Kamilou Polívkovou v X10 jako velký manifest feminismu, nebo právě Masakr v Paříži. Svoji tvorbu celkově vnímám jako svůj příspěvek ke společenské diskuzi a zároveň jako způsob, jak vyjadřuju své vlastní myšlenky a postoje.
Jaké to bylo vstoupit už během studia do profesionálního divadelního provozu v Divadle X10?
Měla jsem obrovské štěstí. Lidé v X10 jsou otevření a milí, takže nenastal žádný brutální náraz na tvrdou realitu. Naopak jsem našla vstřícné prostředí, které mi dalo čas se zapracovat a zároveň mi projevilo důvěru. X10 je v tomto ohledu skvělé prostředí.
Co myslíš, že byl tvůj „selling point“? Jak ses do takového prostředí dostala?
Myslím, že jsme si sedli v názoru na to, co by mělo divadlo dělat a jak o něm přemýšlíme. Konkrétním impulsem byla moje práce dramaturgyně v absolventské inscenaci Daniely Samsonové v divadle Marta, kterou viděla část lidí z X10 a rezonovalo to s jejich směřováním. Ukazuje se, že když má člověk jasné téma a ví, co ho zajímá, dokáže najít divadlo se stejným uměleckým nastavením.
V pozitivním smyslu jsi vzpomněla své gymnázium, máš potenciál oslovit svou tvorbou mladší generaci. Když se vrátíme ke studiu – co bys doporučila lidem, kteří se hlásí na obor dramaturgie a režie? Jak se na to připravit?
Důležité je mít aspoň základně zodpovězené, proč to člověk chce dělat a co ho zajímá tematicky. Od těchto záchytných bodů se lze odpíchnout. Výchozí body proč a o čem strašně ulehčují cestu a určují celkové zaměření studia, místo aby v tom člověk plaval. Mně osobně pomohlo, že jsem nešla na uměleckou školu hned po maturitě. Na filozofické fakultě si člověk bez tlaku uměleckého světa zformuje názor na to, co považuje za důležité. Filda je navíc výborná v tom, že člověka vystaví množství myšlenek a inspiračních zdrojů. Čerpala jsem z nich pak po celou dobu studia na DAMU.
S tím rezonuju. Sama jsem studovala bohemistiku na fildě a na DAMU jsem nastoupila později. Myslím, že to hezky ukazuje, že není potřeba se za každou cenu drát na uměleckou školu po maturitě a že odstup a životní zkušenost jsou v tomhle prospěšné.
Ve finále se to vyplatí, protože člověk ty věci dřív nebo později dožene. Když jde na školu už s nějakým zformovaným názorem, ušetří se spousty nejistot. Určitě existuje plno skvělých tvůrců, kteří šli na školu hned po maturitě, ale pokud je člověk přirozeně trochu nejistý – což byl můj případ –, čas na rozmyšlenou je obrovské plus. Práce dramaturga a režiséra prostě vyžaduje určitou zralost a široký obzor, protože vede nebo podporuje celý tvůrčí tým.
A na závěr otázka na získanou podporu od Nadačního fondu DAMU. Už víš, na co bys ji chtěla využít?
Je to rozhodně skvělá podpora, ačkoli zatím nemám úplně konkrétní představu o tom, jak ji využiju. Vzhledem k povaze mé práce bude ale minimálně vítanou pomocí při placení sociálního a zdravotního pojištění – což sice není úplně „sexy“ odpověď, ale je nejupřímnější. A samozřejmě bych někam ráda jela, až budu mít po konci sezony čas – ideálně někam, kde není signál ani internet. Ani lidi.
S Klárou hovořila Soňa Beaumont.