Julie BALONEK SZTOGRÝNOVÁ

Foto: Patrik Balonek

Laureátkou podpory Nadačního fondu DAMU se stala absolventka katedry scénografie Julie Balonek Sztogrýnová. Ve své tvorbě propojuje divadlo, film, kresbu a malbu. Po letech studia si užívá nově nabytou svobodu, kreslí vlastní karty ke stolní hře a zachycuje místa v Praze, která se v jejích obrazech proměňují v podivné, snové světy. Zároveň pokračuje ve spolupráci se souborem Ductus Deferens, jehož poetiku si zamilovala už během studia a s nímž bude nově tvořit scénografii pro film. Ocenění jí nyní pomůže získat více prostoru pro vlastní tvorbu v přeneseném i doslovném smyslu – bude víc experimentovat a pronajme si na to vlastní ateliér.

Svoboda tvořit známě neznámé světy

Julie Balonek Sztogrýnová dokončila magisterské studium na Katedře scénografie DAMU s nejvyšším možným hodnocením. Už během školy realizovala řadu výtvarných projektů v divadelním, filmovém i festivalovém prostředí. Autorsky se podílela například na inscenacích Zakázané uvolnění, Tablers, Táto?, Instalace izolace či Cestopissing, spolupracovala se Švandovým divadlem i na filmových projektech FAMU a vytvářela scénografická řešení kulturních akcí a festivalů. Katedra scénografie ji ve své nominaci na podporu Nadačního fondu DAMU označila za jednu z nejvýraznějších osobností její absolventské generace. Vyzdvihla především její uměleckou vyzrálost, autenticitu a schopnost formulovat svébytný výtvarný názor.

Foto: Patrik Balonek

Ať už Julie pracuje na divadelní scénografii, kostýmech, filmu, nebo vlastní malbě, jednotlivé oblasti se v její tvorbě neustále prolínají. „Asi ve všech těchto oblastech jde o vytvoření jedinečného světa pro konkrétní projekt. U volné tvorby mám pocit, že je ten svět jenom můj a můžu se do něj naplno ponořit. Ze svých kreseb a maleb hodně vycházím i ve scénografii. Na začátku je pro mě důležité zachytit prvotní pocity a atmosféry, které pak můžu dál rozvíjet.“

Významným impulzem pro její výtvarnou tvorbu byla semestrální stáž na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru Malba 3 pod vedením Josefa Bolfa a Jakuba Hoška. „Kresba a malba pro mě znamenají naprosto svobodné vyjádření sebe samé a zároveň jsou důležitým základem mé scénografické tvorby,“ předznamenává ke svým profesním a uměleckým plánům.

Po dokončení studia se před Julií otevírá nové období, cítí, že může více času věnovat vlastním nápadům a experimentování. „Cítím se volnější a zároveň i trochu ztracenější, což mě ale baví. Je to pro mě něco nového, mám čas a prostor hledat a objevovat nové věci. Napadají mě teď různé projekty, tak uvidím, kolik z nich zrealizuju. Momentálně třeba kreslím vlastní karty ke stolní hře.“ Vedle karet pracuje na sérii kreseb zachycujících její oblíbená pražská místa, která má ráda. „V těch kresbách jsou ale nějak pokřivená. A to jak barevně, tak atmosférou. Jako by se do nich vkrádalo něco, co tam nepatří.“

Zájem o tajemné a zneklidňující Julii provází už od bakalářského studia. V práci Don Giovanni a liminal spaces z roku 2023, kterou vedla kostýmní výtvarnice a pedagožka DAMU Kateřina Štefková, držitelka Českého lva za kostýmy k filmu Sedmero krkavců, představila vlastní scénografické a kostýmní řešení Mozartovy opery. Jeho východiskem byly pocitové kresby vznikající při poslechu hudby, z nichž postupně vykrystalizovala představa osamělé postavy kráčející prázdným prostorem do neznáma. Její magisterská práce Místa snění, kterou vedla scénografka a kostýmní výtvarnice Jana Hauskrechtová, pak navazuje snovostí, pokřiveností a neznámem, které jsou již charakteristickým Juliiným rukopisem.

V současné době má Julie největší chuť jednoduše kreslit, malovat a nechat tvorbu volně plynout. K tomu by si ráda vytvořila vlastní pracovní zázemí. „Ráda bych si pronajala ateliér, kde bych mohla být sama se sebou. Doma na některé věci nemám tolik prostoru a navíc je tam hrozná tma.“

Vedle individuální výtvarné práce zůstává pro Julii zásadní také společná divadelní tvorba, především spolupráce se souborem Ductus Deferens, v němž působí jako scénografka a kostýmní výtvarnice. „Ductus je pro mě srdcová záležitost už od druhého ročníku studia na DAMU, kdy jsme na učebně vytvořili první inscenaci. Od té doby se soubor postupně vyvíjí a je pro mě důležité, že naše společná tvorba pokračuje i po ukončení školy,“ zdůrazňuje Julie o svých uměleckých plánech. „Jsme super parta, což je pro společnou tvorbu dost podstatné. A taky jsem si zamilovala poetiku Ductu.”

Na rok 2027 soubor připravuje hned tři projekty – dvě divadelní inscenace a jeden film. Prvním z nich bude nonverbální inscenace JOB v režii Tomáše Čapka, vycházející z jeho disertačního výzkumu se zaměřením na vztah mezi rytmem a hereckou akcí. Premiéra je naplánována na 13. března 2027 v Peškovce (Tvůrčím domě Elišky Peškové) a soubor by s inscenací rád vycestoval také na zahraniční festivaly.

V dubnu pak Ductus Deferens vzdá poctu Osvobozenému divadlu. Při příležitosti stého výročí uvedení Vest Pocket Revue, která měla premiéru 19. dubna 1927, představí ve Werichově vile autorskou hru Petra Kulta věnovanou dialogu mezi současností a tehdejší avantgardou.

Třetím plánovaným projektem je filmová adaptace Tablers, původní divadelní inscenace souboru. Jeho principál Tomáš Čapek ji ve spolupráci s filmovým režisérem Igorem Savićevićem převedl do podoby filmového scénáře a přípravy projektu by měly vyvrcholit v létě 2027. Pro Julii to bude příležitost vyzkoušet si, jak se proměňuje scénografické uvažování při přechodu od divadla k filmu. „Na tento projekt jsem obzvlášť zvědavá, protože jsem vytvářela scénografii už k původní divadelní inscenaci a bude pro mě novou zkušeností hledat způsob, jak ji převést do filmového média.“

Připravované projekty ukazují, že ani po absolvování DAMU Julie divadelní svět neopouští. Současně si ale chce uchovat čas a prostor pro vlastní výtvarné experimenty, které nejsou vázány na konkrétní inscenaci či zakázku. Právě v tomto období přichází také ocenění od Nadačního fondu DAMU – nejen jako uznání její dosavadní práce, ale i jako finanční podpora na začátku samostatné umělecké dráhy. „Udělalo mi to velkou radost. Jednak je to hezký pocit něco takhle ‚vyhrát‘, a zároveň budu díky těm penězům ještě svobodnější. Během dokončování školy jsem se věnovala diplomce a neměla tolik času chodit do práce, takže se mi ta výhra teď moc hodí. Děkuju za ni.“

Jeden ze dvou prvních výběrových příspěvků Nadačního fondu DAMU tak putuje k autorce, která už během studia dokázala propojit vlastní výtvarný svět s kolektivní divadelní tvorbou a která nyní hledá nové možnosti, jak obě oblasti dál rozvíjet. Finanční podpora jí dává větší volnost v rozhodování, čemu věnovat svůj čas, a může pomoci i s uskutečněním zcela konkrétního plánu – pořídit si vlastní ateliér. Ať už v něm nakonec vzniknou kresby pražských zákoutí, malby, nebo první náčrty nových scénografií, bude to především prostor pro tvorbu, v níž se Julie může, jak sama říká, naplno ponořit do světa, který je jenom její.

S Julií hovořily a rozhovor zpracovaly Soňa Beaumont a Markéta Machková